Úvodní stránka » Aktuality » Paměti národa

Žáci sedmé třídy měli ve čtvrtek 8. 11. možnost zúčastnit se workshopu pořádaného společností Post Bellum s názvem „Doma a jinde“. Paměť národa, jak si tato společnost také říká, se snaží zdokumentovat příběhy lidí, na které se zapomnělo, nebo mělo zapomenout a snaží se jejich příběhy přiblížit žákům základních škol. Sedmáky čekal pětihodinový maraton plný nových zážitků. Přečtěte si, jak se jim den strávený ve společnosti pánů z Post Bellum líbil.

 

„Workshop se mi líbil a byl bych rád za další takové akce.“

„Bohužel se mi nelíbila délka přesahující 5 hodin, naopak hodně se mi líbila hra na politické strany, které se snažily prorazit za první republiky. Workshop splnil mé očekávání, i když povídání o židovce Evě bylo trochu pro silnější povahy.“

„Mně se to líbilo, protože jsme dělali různé aktivity. Naučila jsem se hodně věcí, například o životě Evy. Nebo jsme si hráli na parlament, byli jsme rozděleni do skupin a každá skupina měla jednu stranu.“

„Tenhle workshop se mi vskutku líbil. Zaujala mě první i druhá část. V první části se mi líbilo vymýšlení proslovů v parlamentu. Také jsme řešili různé problémy, které řešil tehdejší parlament. V druhé části jsme se bavili o životě Evy. Jako první jsme dělali živé sochy ze života Evy. A povídali jsme si o jejím celém životě. Také jsme v trojčlenné skupince hráli scénku z jejího života. A spoustu dalších zajímavých věcí.“

„Workshop se mi docela líbil. Nejvíce mě bavilo dělat československý parlament. Povídali jsme si o příběhu Evy. Zahráli jsme si různé události z jejího života. Bylo to docela zajímavé.“

„Bavilo mě to hodně, ale nejdříve jsem myslel, že to bude na 100 let republiky. Ale místo toho jsme měli příběh o Evě. Hlavně se mi líbilo to, jak jsme si hráli na ty politické strany.“

„Workshop se mi strašně líbil. Nejvíce mě zaujal Evin život. Každý z nás si zahrál na Evu, když jela na cestu se svým přítelem. Zahráli jsme si i na voliče. Dozvěděla jsem se i spoustu věcí, které se staly před několika lety. Workshop mě moc zaujal a moc jsem si ho užila.“

„Líbilo se mi, když jsme si hráli na parlament. A dozvěděli jsme se, jak fungovaly volby dříve. Dále jsme se dozvěděli jeden příběh jedné paní. Workshop jsem si užil.“

„Workshop se mi moc líbil. Splňoval mé očekávání, ale byl celkem dlouhý. Nejvíce se mi líbily volby v parlamentu, byla to zábava. Byli jsme ve skupinkách a radili jsme si.“

„Mě to docela zaujalo celý ten příběh. Dost mě to bavilo, jak to bylo zajímavé o té lodi. Dost mě to překvapilo, že se paní dožila devadesáti osmi let. Dozvěděli jsme se, jak jeli půl roku do Palestiny, jak se rozvedla se svým mužem a vzala si vysněného letce. Smutné bylo, že téměř všechny příbuzné, kromě jedné sestry, ztratila v koncentráku.“

„Ve čtvrtek jsme byli na workshopu. Workshop byl od Paměti národa. Dělali jsme různé hry a dozvídali jsme se nové informace o dřívější situaci lidí. Workshop byl velice zajímavý.“

„Workshop se mi velice líbil. Nejvíce se mi líbily volby a život Evy. O volbách jsme hráli každá skupina jinou politickou stranu. Bylo šest stran. Museli jsme vyřešit tři různé úkoly, které byly hodně zábavné. O životě Evy jsme se dozvěděli, jak žila, co prožila a kam cestovala. Workshop byl velice poučný.“

„Byla to celkem sranda, akorát ten Honza byl nějaký nervózní. První půlka byla o tom, jak Hitler obsazuje české hranice. Hráli jsme si na vládní strany té doby. A my jsme byli komunisti. Druhá půlka byla o Evě a jejím životě. Takže to bylo v pohodě. „

„Workshop se mi hodně líbil. Naučili jsme se spolupracovat. Nevidím žádné chyby. Dozvěděli jsme se o životě Evy. Neměli jsme přestávku (jen na oběd.)“

„Líbilo se mi, když jsme si hráli na parlament a měli jsme volby. A když jsme měli rozhodovat, co uděláme s lidmi uvězněnými na lodi. Moc mě nebavilo to povídání na začátku.“

„Bavili jsme se o Evě Kalinové. Poté nám četli z Evina deníku. Měli jsme se vcítit do jejího života tím, že oni četli a my dělali to, co přečetli. Eva byla židovka, která se svým manželem odjela do Palestiny, aby se zachránila před nacisty.“

„Workshop se mi moc líbil. Zaujala mě Eva a její život. Její cesta je o tom, že vyjela lodí do Palestiny. Jeli lodí asi 2 měsíce. Když ráno vstali, tak kapitán a jeho ostatní pomocníci tam nebyli. Tak ostatní lidi nasměrovali volant na souš a jeli. Když dojeli na souš, tak se dozvěděli, že vypukla druhá světová válka. Ale ten ostrov nebyl opuštěný, byli  tam lidé, kteří je zavřeli do vězení. Po 6ti měsíčním dohadování je pustili. A jeli domů….“

 

Příběh paní Evy, o kterém se dozvěděli naši žáci, si můžete přečíst i vy.

http://www.pametnaroda.cz/story/kalinova-eva-1913-895

Foto zde Smějící se

Aktuality

Mladý chemik

17.12.2018

Soutěž - Vánoční tvoření

13.12.2018

Ježíškova vnoučata

9.12.2018

Dějepisná olympiáda

3.12.2018

Zájezd do Anglie

3.12.2018

archiv